Jistě jste již slyšeli o této populární psychické poruše, která bývá hojně medializována, a kromě novin a televizních zpráv je zobrazována i ve filmech, seriálech a knížkách.
Co jste se mohli z médií a dalších zábavních zdrojů o schizofrenii dozvědět?
Ve většině případů se jedná o poruchu, která je zde definována rozdvojením osobnosti pacienta. Postižená osoba se projevuje paranoidně, agresivně, není schopna vnímat realitu a většinou v jejím těle (a především v mysli) žije několik dalších osobností, které se v průběhu celého příběhu mezi sebou překřikují, střídavě se objevují „na scéně“, někdy si odporují a někdy spolu souhlasí. Ale výsledek je skoro pokaždé stejný – jedná o vražedné spojení několika bytostí v hlavě jednoho člověka, kterého nutí dělat strašlivé věci.
Jaká je tedy pravda? Co byste o schizofrenii měli vědět?
· Tato psychická porucha má mnoho forem a podob. Ne vždy musí být nezbytně naplněna paranoidními bludy a halucinacemi.
· Nejedná se o rozdvojenou osobnost. To je samostatná psychická porucha, která se objevuje v reálném životě velmi zřídka.
· Co však pravdou je, že pacient nemá kontakt s realitou. Resp. realitu si upravuje do podoby, kterou mu navozují prožívané poruchy vnímání, zejména již zmíněné halucinace a bludy. Osoba prožívá různé typy vtíravých myšlenek, které jsou neodbytné a ovlivňují jeho život do té míry, že pro něj téměř není možné „normálně“ fungovat.
· Schizofrenie může (ale nemusí!) být dědičná. Resp. můžeme zdědit nějaké předpoklady, neurologické nastavení nebo něco v našem mozku, které může vyústit až v tuto nemoc.
· První náznaky můžeme pozorovat v období puberty nebo adolescence. Vyznačuje se tím, že člověk se začne stranit společnosti a stává se z něj tak trochu podivín. V tom smyslu, že má např. hodně nevšední záliby, nezajímají ho věci, které baví jeho vrstevníky, má problém se socializovat, je zkrátka tak trochu mimo.
· Paranoidní typ této poruchy je často spojen s bludy, které pacientovi vkládají do mozku myšlenky o tom, že je někým / něčím pronásledován. Tento neodbytný pocit pak vyvolává sklon k přehnaným realistickým fantaziím, kdy si člověk spojuje veškeré dění kolem sebe v jeden absurdní příběh o tom, že je stíhán a že musí z této situace uprchnout. Proto jsou schizofrenici nebezpeční. Ne proto, že by cíleně chtěli někomu ublížit, ale proto, že své okolí nevnímají střízlivě a jejich snaha vymanit se z nebezpečné situace, kdy jsou např. pronásledováni, se může vymknout z ruky a vyvolat agresivní jednání – ať už vůči sobě nebo vůči druhým.