Blog

Máte pocit, že se brzy budete muset přestěhovat do mrazáku a už jste spořádali tunu nanuků a studených koktejlů? Existují i jednodušší a méně kalorické možnosti, jak se v létě zchladit. V cihlovém domě to nebývá tak hrozné, ale v bytě můžete mít pocit, že se upečete. A přitom stačí velmi málo, abyste se cítili pohodlně.

Základem je rozhodně dosáhnout rychlého poklesu teploty. Když přijdete domů z práce, někdy se můžete skutečně cítit jako v peci. V takovém případě je nutné postupovat velmi rychle, abyste se neudusili a nezkolabovali. Nezapomínejte samozřejmě hodně pít. I tím si můžete dopřát hodně ledu a tím lépe zvládnout parné počasí.

Klimatizace

Jako první vás zaručeně napadne klimatizace. Prodej klimatizace je během léta i těsně před ním dost vytížený, ale zaručeně seženete spolehlivou firmu, která vám ji přiveze a nainstaluje. Jde o nejjednodušší variantu, díky které se zchladíte skutečně rychle. Lidem náchylným na nemoci, záněty uší a v případě hodně malých dětí ji ovšem nedoporučujeme užívat příliš.

Okna nechte zavřená a sundejte ponožky

Většinou otevřené okno bývá nejlepším řešením, ale během léta to rozhodně neplatí. V domech to bude jistě příjemné, ale v bytě ne. Budete mít asi nutkání je otevřít, ale vydržte to. Přes den je nechte zavřené a na noc vše otevřete. Bude se vám lépe spát a chládek v bytě vydrží částečně i přes den. A pokud jste zvyklí nosit ponožky celoročně, překonejte se a sundejte je. Teplota podlahy váš příjemně překvapí.

Na teplé jídlo zapomeňte

Je pochopitelné, že jste zvyklí vařit k obědu a možná i k večeři horké a těžké pokrmy. Vyzkoušejte během léta něco nového a spoléhejte se spíš na studená jídla. Místo řízku si udělejte těstovinový salát. Uvidíte, že kuchyně i byt nebudou zbytečně horké a během horka vaše rodina stejně nemá na horkou polévku a těžké jídlo chuť.

Máte pocit, že se brzy budete muset přestěhovat do mrazáku a už jste spořádali tunu nanuků a studených koktejlů? Existují i jednodušší a méně kalorické možnosti, jak se v létě zchladit. V cihlovém domě to nebývá tak hrozné, ale v bytě můžete mít pocit, že se upečete. A přitom stačí velmi málo, abyste se cítili pohodlně.

Základem je rozhodně dosáhnout rychlého poklesu teploty. Když přijdete domů z práce, někdy se můžete skutečně cítit jako v peci. V takovém případě je nutné postupovat velmi rychle, abyste se neudusili a nezkolabovali. Nezapomínejte samozřejmě hodně pít. I tím si můžete dopřát hodně ledu a tím lépe zvládnout parné počasí.

Klimatizace

Jako první vás zaručeně napadne klimatizace. Prodej klimatizace je během léta i těsně před ním dost vytížený, ale zaručeně seženete spolehlivou firmu, která vám ji přiveze a nainstaluje. Jde o nejjednodušší variantu, díky které se zchladíte skutečně rychle. Lidem náchylným na nemoci, záněty uší a v případě hodně malých dětí ji ovšem nedoporučujeme užívat příliš.

Okna nechte zavřená a sundejte ponožky

Většinou otevřené okno bývá nejlepším řešením, ale během léta to rozhodně neplatí. V domech to bude jistě příjemné, ale v bytě ne. Budete mít asi nutkání je otevřít, ale vydržte to. Přes den je nechte zavřené a na noc vše otevřete. Bude se vám lépe spát a chládek v bytě vydrží částečně i přes den. A pokud jste zvyklí nosit ponožky celoročně, překonejte se a sundejte je. Teplota podlahy váš příjemně překvapí.

Na teplé jídlo zapomeňte

Je pochopitelné, že jste zvyklí vařit k obědu a možná i k večeři horké a těžké pokrmy. Vyzkoušejte během léta něco nového a spoléhejte se spíš na studená jídla. Místo řízku si udělejte těstovinový salát. Uvidíte, že kuchyně i byt nebudou zbytečně horké a během horka vaše rodina stejně nemá na horkou polévku a těžké jídlo chuť.

Čistou tekoucí vodu kdykoliv si vzpomeneme, pouhým otočením kohoutku, dnes již považujeme za samozřejmost. Můžeme si dokonce zvolit, zda chceme teplou či studenou. A ať už ji pouštíme v kuchyni či v koupelně, máme jistotu, že jde o vodu v pitné kvalitě, kterou můžeme bez obav konzumovat bez jakékoliv úpravy.

Toto však nebylo vždy samozřejmostí. Nejsou tak dlouho doby, kdy se pro vodu chodilo do studně či na náměstí do kašny, a na koupání se ohřívala na sporáku. Navíc ji před jakýmkoliv použitím bylo nutné převařit, aby byly zničeny jakékoliv choroboplodné zárodky.

Ovšem tento luxus, který si užíváme, má samozřejmě svou cenu. Tou je obrovská soustava vodovodních trubek, které vedou pod celým městem či vesnicí jako pavoučí síť a přivádí vodu z čističky do našich domovů. Běžný člověk však nevidí tu síť, kterou má pod nohami.

Je však jasné, že tyto vodovodní trubky nejsou v některých místech zrovna v nejlepším stavu. Není tedy divu, že se zvláště v zimě stane, že prasknou a nastane únik vody Kanalizace-Instalatéři. Může se to stát jak venku, tak i u vás doma. Co v takovém případě ale dělat?

Pokud zjistíte prasklou trubku venku, například tak, že vidíte obrovskou louži, i když už týden nespadla ani kapka, pak je na místě nahlásit to okamžitě na příslušný obecní úřad. Tam vše zaznamenají a postarají se o nápravu.

Když se vám něco podobného stane doma, pak tím prvním, co byste měli udělat, je vypnout přívod vody do dané oblasti. Tím zabráníte nejen dalším škodám, ale také například vytopení sousedů, pokud bydlíte v paneláku, a v neposlední řadě i obrovskému účtu za vodu.

Následně byste měli zhodnotit míru poškození, a především to, zda to zvládnete opravit svépomocí, nebo zda je nutné zavolat instalatéra. Zde je velmi důležité nepřecenit své schopnosti a raději danou věc svěřit odborníkům. Pak máte jistotu, že oprava bude kvalitně provedena. A navíc na ni dostanete záruku.

Čistou tekoucí vodu kdykoliv si vzpomeneme, pouhým otočením kohoutku, dnes již považujeme za samozřejmost. Můžeme si dokonce zvolit, zda chceme teplou či studenou. A ať už ji pouštíme v kuchyni či v koupelně, máme jistotu, že jde o vodu v pitné kvalitě, kterou můžeme bez obav konzumovat bez jakékoliv úpravy.

Toto však nebylo vždy samozřejmostí. Nejsou tak dlouho doby, kdy se pro vodu chodilo do studně či na náměstí do kašny, a na koupání se ohřívala na sporáku. Navíc ji před jakýmkoliv použitím bylo nutné převařit, aby byly zničeny jakékoliv choroboplodné zárodky.

Ovšem tento luxus, který si užíváme, má samozřejmě svou cenu. Tou je obrovská soustava vodovodních trubek, které vedou pod celým městem či vesnicí jako pavoučí síť a přivádí vodu z čističky do našich domovů. Běžný člověk však nevidí tu síť, kterou má pod nohami.

Je však jasné, že tyto vodovodní trubky nejsou v některých místech zrovna v nejlepším stavu. Není tedy divu, že se zvláště v zimě stane, že prasknou a nastane únik vody Kanalizace-Instalatéři. Může se to stát jak venku, tak i u vás doma. Co v takovém případě ale dělat?

Pokud zjistíte prasklou trubku venku, například tak, že vidíte obrovskou louži, i když už týden nespadla ani kapka, pak je na místě nahlásit to okamžitě na příslušný obecní úřad. Tam vše zaznamenají a postarají se o nápravu.

Když se vám něco podobného stane doma, pak tím prvním, co byste měli udělat, je vypnout přívod vody do dané oblasti. Tím zabráníte nejen dalším škodám, ale také například vytopení sousedů, pokud bydlíte v paneláku, a v neposlední řadě i obrovskému účtu za vodu.

Následně byste měli zhodnotit míru poškození, a především to, zda to zvládnete opravit svépomocí, nebo zda je nutné zavolat instalatéra. Zde je velmi důležité nepřecenit své schopnosti a raději danou věc svěřit odborníkům. Pak máte jistotu, že oprava bude kvalitně provedena. A navíc na ni dostanete záruku.

Čistou tekoucí vodu kdykoliv si vzpomeneme, pouhým otočením kohoutku, dnes již považujeme za samozřejmost. Můžeme si dokonce zvolit, zda chceme teplou či studenou. A ať už ji pouštíme v kuchyni či v koupelně, máme jistotu, že jde o vodu v pitné kvalitě, kterou můžeme bez obav konzumovat bez jakékoliv úpravy.

Toto však nebylo vždy samozřejmostí. Nejsou tak dlouho doby, kdy se pro vodu chodilo do studně či na náměstí do kašny, a na koupání se ohřívala na sporáku. Navíc ji před jakýmkoliv použitím bylo nutné převařit, aby byly zničeny jakékoliv choroboplodné zárodky.

Ovšem tento luxus, který si užíváme, má samozřejmě svou cenu. Tou je obrovská soustava vodovodních trubek, které vedou pod celým městem či vesnicí jako pavoučí síť a přivádí vodu z čističky do našich domovů. Běžný člověk však nevidí tu síť, kterou má pod nohami.

Je však jasné, že tyto vodovodní trubky nejsou v některých místech zrovna v nejlepším stavu. Není tedy divu, že se zvláště v zimě stane, že prasknou a nastane únik vody Kanalizace-Instalatéři. Může se to stát jak venku, tak i u vás doma. Co v takovém případě ale dělat?

Pokud zjistíte prasklou trubku venku, například tak, že vidíte obrovskou louži, i když už týden nespadla ani kapka, pak je na místě nahlásit to okamžitě na příslušný obecní úřad. Tam vše zaznamenají a postarají se o nápravu.

Když se vám něco podobného stane doma, pak tím prvním, co byste měli udělat, je vypnout přívod vody do dané oblasti. Tím zabráníte nejen dalším škodám, ale také například vytopení sousedů, pokud bydlíte v paneláku, a v neposlední řadě i obrovskému účtu za vodu.

Následně byste měli zhodnotit míru poškození, a především to, zda to zvládnete opravit svépomocí, nebo zda je nutné zavolat instalatéra. Zde je velmi důležité nepřecenit své schopnosti a raději danou věc svěřit odborníkům. Pak máte jistotu, že oprava bude kvalitně provedena. A navíc na ni dostanete záruku.

Čistou tekoucí vodu kdykoliv si vzpomeneme, pouhým otočením kohoutku, dnes již považujeme za samozřejmost. Můžeme si dokonce zvolit, zda chceme teplou či studenou. A ať už ji pouštíme v kuchyni či v koupelně, máme jistotu, že jde o vodu v pitné kvalitě, kterou můžeme bez obav konzumovat bez jakékoliv úpravy.

Toto však nebylo vždy samozřejmostí. Nejsou tak dlouho doby, kdy se pro vodu chodilo do studně či na náměstí do kašny, a na koupání se ohřívala na sporáku. Navíc ji před jakýmkoliv použitím bylo nutné převařit, aby byly zničeny jakékoliv choroboplodné zárodky.

Ovšem tento luxus, který si užíváme, má samozřejmě svou cenu. Tou je obrovská soustava vodovodních trubek, které vedou pod celým městem či vesnicí jako pavoučí síť a přivádí vodu z čističky do našich domovů. Běžný člověk však nevidí tu síť, kterou má pod nohami.

Je však jasné, že tyto vodovodní trubky nejsou v některých místech zrovna v nejlepším stavu. Není tedy divu, že se zvláště v zimě stane, že prasknou a nastane únik vody Kanalizace-Instalatéři. Může se to stát jak venku, tak i u vás doma. Co v takovém případě ale dělat?

Pokud zjistíte prasklou trubku venku, například tak, že vidíte obrovskou louži, i když už týden nespadla ani kapka, pak je na místě nahlásit to okamžitě na příslušný obecní úřad. Tam vše zaznamenají a postarají se o nápravu.

Když se vám něco podobného stane doma, pak tím prvním, co byste měli udělat, je vypnout přívod vody do dané oblasti. Tím zabráníte nejen dalším škodám, ale také například vytopení sousedů, pokud bydlíte v paneláku, a v neposlední řadě i obrovskému účtu za vodu.

Následně byste měli zhodnotit míru poškození, a především to, zda to zvládnete opravit svépomocí, nebo zda je nutné zavolat instalatéra. Zde je velmi důležité nepřecenit své schopnosti a raději danou věc svěřit odborníkům. Pak máte jistotu, že oprava bude kvalitně provedena. A navíc na ni dostanete záruku.

Asi každý rodič chce, aby z jeho potomka vyrostl platný člen společnosti. K tomu však patří i fakt, že se musí naučit to, že každý z nás má nějaké povinnosti. A ty musíme plnit, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jak to ale naše dítě naučit?

Jednou z nejsnazších věcí je úklid. S tím můžeme začít zhruba kolem tří let věku, kdy už je naše ratolest schopná to pochopit. Je samozřejmé, že jí nenecháme hned smýčit celý pokoj, ale můžeme začít například tím, že uklidí hračku, se kterou si dohraje, na své místo (pokud tam dosáhne, samozřejmě). Jak bude růst a jeho schopnost chápat i motorické dovednosti se budou rozvíjet, můžeme postupně přidávat další a další povinnosti.

To vše zní sice jako skvělý plán, ale přináší sebou jednu otázku: jak zařídit, aby to dítě bez odmlouvání plnilo? Máme dvě možnosti. Můžeme zkusit takzvanou hrubou sílu. To samozřejmě neznamená, že jej budeme bít, ale spíš přístup typu: dokud si to neuklidíš, nebudeme si hrát/nedostaneš svou oblíbenou pochoutku, a podobně.

Na první pohled se může zdát, že tento způsob je poměrně efektivní v tom, jak přivést vašeho potomka k tomu, aby pochopil, že některé věci se zkrátka musí dělat, ať už se nám to líbí nebo ne. A zdálo by se, že je to skvělá průprava na dospělý život. Má však jeden nedostatek: zeptejme se, co vlastně dítě učíme?

Neučíme ho tomu, že dané věci se zkrátka musí udělat a povinnosti je třeba plnit, ale učíme jej vyhýbat se trestu. A věřte, že pokud váš potomek najde způsob, jak svou práci „ošidit“ a trestu se vyhnout, pak ji využije. Například věci místo do skříně nastrká pod postel. A co ho to učí do života? Dělat věci s co nejmenší námahou.

Je tu ale i druhý způsob: za splnění povinností jej odměníme. Stačí maličkost, důležité je, že dítě má pocit, že to udělalo skutečně dobře. Místo, aby své povinnosti šidilo, je bude plnit co nejpečlivěji, aby dostalo svou odměnu.

A co vy myslíte, který přístup je lepší?

Asi každý rodič chce, aby z jeho potomka vyrostl platný člen společnosti. K tomu však patří i fakt, že se musí naučit to, že každý z nás má nějaké povinnosti. A ty musíme plnit, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jak to ale naše dítě naučit?

Jednou z nejsnazších věcí je úklid. S tím můžeme začít zhruba kolem tří let věku, kdy už je naše ratolest schopná to pochopit. Je samozřejmé, že jí nenecháme hned smýčit celý pokoj, ale můžeme začít například tím, že uklidí hračku, se kterou si dohraje, na své místo (pokud tam dosáhne, samozřejmě). Jak bude růst a jeho schopnost chápat i motorické dovednosti se budou rozvíjet, můžeme postupně přidávat další a další povinnosti.

To vše zní sice jako skvělý plán, ale přináší sebou jednu otázku: jak zařídit, aby to dítě bez odmlouvání plnilo? Máme dvě možnosti. Můžeme zkusit takzvanou hrubou sílu. To samozřejmě neznamená, že jej budeme bít, ale spíš přístup typu: dokud si to neuklidíš, nebudeme si hrát/nedostaneš svou oblíbenou pochoutku, a podobně.

Na první pohled se může zdát, že tento způsob je poměrně efektivní v tom, jak přivést vašeho potomka k tomu, aby pochopil, že některé věci se zkrátka musí dělat, ať už se nám to líbí nebo ne. A zdálo by se, že je to skvělá průprava na dospělý život. Má však jeden nedostatek: zeptejme se, co vlastně dítě učíme?

Neučíme ho tomu, že dané věci se zkrátka musí udělat a povinnosti je třeba plnit, ale učíme jej vyhýbat se trestu. A věřte, že pokud váš potomek najde způsob, jak svou práci „ošidit“ a trestu se vyhnout, pak ji využije. Například věci místo do skříně nastrká pod postel. A co ho to učí do života? Dělat věci s co nejmenší námahou.

Je tu ale i druhý způsob: za splnění povinností jej odměníme. Stačí maličkost, důležité je, že dítě má pocit, že to udělalo skutečně dobře. Místo, aby své povinnosti šidilo, je bude plnit co nejpečlivěji, aby dostalo svou odměnu.

A co vy myslíte, který přístup je lepší?

Asi každý rodič chce, aby z jeho potomka vyrostl platný člen společnosti. K tomu však patří i fakt, že se musí naučit to, že každý z nás má nějaké povinnosti. A ty musíme plnit, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jak to ale naše dítě naučit?

Jednou z nejsnazších věcí je úklid. S tím můžeme začít zhruba kolem tří let věku, kdy už je naše ratolest schopná to pochopit. Je samozřejmé, že jí nenecháme hned smýčit celý pokoj, ale můžeme začít například tím, že uklidí hračku, se kterou si dohraje, na své místo (pokud tam dosáhne, samozřejmě). Jak bude růst a jeho schopnost chápat i motorické dovednosti se budou rozvíjet, můžeme postupně přidávat další a další povinnosti.

To vše zní sice jako skvělý plán, ale přináší sebou jednu otázku: jak zařídit, aby to dítě bez odmlouvání plnilo? Máme dvě možnosti. Můžeme zkusit takzvanou hrubou sílu. To samozřejmě neznamená, že jej budeme bít, ale spíš přístup typu: dokud si to neuklidíš, nebudeme si hrát/nedostaneš svou oblíbenou pochoutku, a podobně.

Na první pohled se může zdát, že tento způsob je poměrně efektivní v tom, jak přivést vašeho potomka k tomu, aby pochopil, že některé věci se zkrátka musí dělat, ať už se nám to líbí nebo ne. A zdálo by se, že je to skvělá průprava na dospělý život. Má však jeden nedostatek: zeptejme se, co vlastně dítě učíme?

Neučíme ho tomu, že dané věci se zkrátka musí udělat a povinnosti je třeba plnit, ale učíme jej vyhýbat se trestu. A věřte, že pokud váš potomek najde způsob, jak svou práci „ošidit“ a trestu se vyhnout, pak ji využije. Například věci místo do skříně nastrká pod postel. A co ho to učí do života? Dělat věci s co nejmenší námahou.

Je tu ale i druhý způsob: za splnění povinností jej odměníme. Stačí maličkost, důležité je, že dítě má pocit, že to udělalo skutečně dobře. Místo, aby své povinnosti šidilo, je bude plnit co nejpečlivěji, aby dostalo svou odměnu.

A co vy myslíte, který přístup je lepší?

Asi každý rodič chce, aby z jeho potomka vyrostl platný člen společnosti. K tomu však patří i fakt, že se musí naučit to, že každý z nás má nějaké povinnosti. A ty musíme plnit, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jak to ale naše dítě naučit?

Jednou z nejsnazších věcí je úklid. S tím můžeme začít zhruba kolem tří let věku, kdy už je naše ratolest schopná to pochopit. Je samozřejmé, že jí nenecháme hned smýčit celý pokoj, ale můžeme začít například tím, že uklidí hračku, se kterou si dohraje, na své místo (pokud tam dosáhne, samozřejmě). Jak bude růst a jeho schopnost chápat i motorické dovednosti se budou rozvíjet, můžeme postupně přidávat další a další povinnosti.

To vše zní sice jako skvělý plán, ale přináší sebou jednu otázku: jak zařídit, aby to dítě bez odmlouvání plnilo? Máme dvě možnosti. Můžeme zkusit takzvanou hrubou sílu. To samozřejmě neznamená, že jej budeme bít, ale spíš přístup typu: dokud si to neuklidíš, nebudeme si hrát/nedostaneš svou oblíbenou pochoutku, a podobně.

Na první pohled se může zdát, že tento způsob je poměrně efektivní v tom, jak přivést vašeho potomka k tomu, aby pochopil, že některé věci se zkrátka musí dělat, ať už se nám to líbí nebo ne. A zdálo by se, že je to skvělá průprava na dospělý život. Má však jeden nedostatek: zeptejme se, co vlastně dítě učíme?

Neučíme ho tomu, že dané věci se zkrátka musí udělat a povinnosti je třeba plnit, ale učíme jej vyhýbat se trestu. A věřte, že pokud váš potomek najde způsob, jak svou práci „ošidit“ a trestu se vyhnout, pak ji využije. Například věci místo do skříně nastrká pod postel. A co ho to učí do života? Dělat věci s co nejmenší námahou.

Je tu ale i druhý způsob: za splnění povinností jej odměníme. Stačí maličkost, důležité je, že dítě má pocit, že to udělalo skutečně dobře. Místo, aby své povinnosti šidilo, je bude plnit co nejpečlivěji, aby dostalo svou odměnu.

A co vy myslíte, který přístup je lepší?