Blog

Bosna a Hercegovina, jak zní plný název balkánského státu, je považována za dějiště nejkrvavější války v Evropě od konce té druhé světové. Země je jí velmi poznamenaná. Ekonomika na žalostné úrovni, velký počet chudých, nefunkční vláda, špatná a válkou zničená infrastruktura a další problémy, kterým země musí čelit, nedávají moc velkou naději ani místnímu cestovnímu ruchu. Jenže cestovatelé to vidí naopak. A tak se z tranzitní země při cestě do Chorvatska stává cílová. Co nabízí? Divokou přírodu, hory, dravé řeky a historická města!

Mostar

Je příkladem posledního jmenovaného. V Bosně již najdete jen jedno větší město (Sarajevo, hlavní město země). Své jméno získalo díky mostu. Ano – je takovou dominantou města. Místní 21 metrů m vysoký most byl ale za války zcela zničen. Jen díky velkému úsilí se podařilo obnovit jej ve své původní podobě. Středověké staré město, které obklopuje obě strany mostu, je pak zářným příkladem toho, jak místní stojí o návštěvníky. Je zde spousta malebných restaurací a penzionů na jednom místě.

Sarajevo

Z hlavních lákadel Bosny nesmíme vynechat také hlavní město. Je zde spousta pravoslavných památek. Mezi nejznámější patří například Sarajevská akademie výtvarného umění či kostel sv. Michaela a Gabriela. Procházka městem je pak exkurzí do řemeslných tradic.

Vodopády

Divokost místní krajiny dokreslují vodopády na řece Trebižat. Jmenují se Kravica. Ponorná řeka zde vystupuje na povrch, aby po pár kilometrech opět padala do hlubiny tektonické propadliny. Výška vodopádu je až 27 metrů. Tato přírodní památka přímo zve ke koupání a místní úřady proti tomu zhola nic nemají!

Bosenské pyramidy

Tak trochu záhada místního kraje, kterou odhalil archeolog-amatér. Tvrdí, že v roce 2005 objevil, že nápadné kopce Visočici jsou vlastně pyramidy. Věc je od té doby předmětem diskuzí i v odborných kruzích. Většina vědců se shoduje na tom, že nejde o člověkem formované útvary, ale přesto se najdou tací, kteří jsou k takovému vysvětlení skeptičtí. Podle nich by mohlo jít o až 220 metrů vysoké stavby. Podporuje je v tom zaprvé fakt, že strany jsou téměř přesně trojúhelníkové a za druhé, že jsou orientovány perfektně podle světových stran. Pro cestovatele jde každopádně o krásný cíl cesty!

Bosna a Hercegovina, jak zní plný název balkánského státu, je považována za dějiště nejkrvavější války v Evropě od konce té druhé světové. Země je jí velmi poznamenaná. Ekonomika na žalostné úrovni, velký počet chudých, nefunkční vláda, špatná a válkou zničená infrastruktura a další problémy, kterým země musí čelit, nedávají moc velkou naději ani místnímu cestovnímu ruchu. Jenže cestovatelé to vidí naopak. A tak se z tranzitní země při cestě do Chorvatska stává cílová. Co nabízí? Divokou přírodu, hory, dravé řeky a historická města!

Mostar

Je příkladem posledního jmenovaného. V Bosně již najdete jen jedno větší město (Sarajevo, hlavní město země). Své jméno získalo díky mostu. Ano – je takovou dominantou města. Místní 21 metrů m vysoký most byl ale za války zcela zničen. Jen díky velkému úsilí se podařilo obnovit jej ve své původní podobě. Středověké staré město, které obklopuje obě strany mostu, je pak zářným příkladem toho, jak místní stojí o návštěvníky. Je zde spousta malebných restaurací a penzionů na jednom místě.

Sarajevo

Z hlavních lákadel Bosny nesmíme vynechat také hlavní město. Je zde spousta pravoslavných památek. Mezi nejznámější patří například Sarajevská akademie výtvarného umění či kostel sv. Michaela a Gabriela. Procházka městem je pak exkurzí do řemeslných tradic.

Vodopády

Divokost místní krajiny dokreslují vodopády na řece Trebižat. Jmenují se Kravica. Ponorná řeka zde vystupuje na povrch, aby po pár kilometrech opět padala do hlubiny tektonické propadliny. Výška vodopádu je až 27 metrů. Tato přírodní památka přímo zve ke koupání a místní úřady proti tomu zhola nic nemají!

Bosenské pyramidy

Tak trochu záhada místního kraje, kterou odhalil archeolog-amatér. Tvrdí, že v roce 2005 objevil, že nápadné kopce Visočici jsou vlastně pyramidy. Věc je od té doby předmětem diskuzí i v odborných kruzích. Většina vědců se shoduje na tom, že nejde o člověkem formované útvary, ale přesto se najdou tací, kteří jsou k takovému vysvětlení skeptičtí. Podle nich by mohlo jít o až 220 metrů vysoké stavby. Podporuje je v tom zaprvé fakt, že strany jsou téměř přesně trojúhelníkové a za druhé, že jsou orientovány perfektně podle světových stran. Pro cestovatele jde každopádně o krásný cíl cesty!

Slyšeli jste někdy o městě Parga v regionu Epirus? Nachází se v severozápadním Řecku a je to malebné přímořské městečko jako dělané na dovolenou. Rozlohou je 276 a půl kilometrů čtverečných a žije zde kolem dvanácti tisíc obyvatel. V hlavní sezoně červen až září se místo stává oblíbeným letoviskem navštěvované každoročně několika turisty včetně nás Čechů.
Městečko je obklopeno Jónským mořem. Nachází se asi čtyřicet kilometrů od Albánie. Je nedaleko ostrovů Korfu, Paxos a Antipaxos. Samotné město se dělí na čtyři městské části. Nejzajímavější jsou zde samozřejmě pláže. Je zde několik zátok a pláží a všechny jsou příjemné a jako dělané pro odpočinek.

Chcete také trochu poznat Pargu, když už tam jedete nebo letíte? Naleznete tu nádherný hrad na kopci. Když se na něj vyškrábete a překonáte úmorné horko dostane se vám odměny v podobě nádherného výhledu na celé město. Hrad byl postaven v jedenáctém století, a to zejména z důvodu ochrany místního obyvatelstva před piráty a Turky. Později ve třináctém století hrad přestavěli a více zvýšili jeho ochranu Benátčané, kteří tou dobou zvyšovali kontrolu nad tímto územím. Dalším důležitým rokem pro tento hrad byl rok 1452 kdy byl dobyt Turky a část byla bohužel zbořená.  Po tomto roce proběhla ještě jedna oprava a opětovné poničení. Vše se ustálilo v 1819, kdy se hrad dočkal další rekonstrukce.
Další pěknou zastávkou můžou být malebné kostely. V době, kdy město trpělo nájezdy pirátů obraceli se proto k Bohu a stavěli kostely. Jedním z nejznámějších je například kostel svatého Mikuláše.

Trochu náročnějším výletem je výstup na Ali Pasha. Je to výlet na celý den a při teplotách, které jsou pro Řecko typické je výstup ještě náročnější. Ale i tak to za námahu stojí, protože se jedná o dominantu celé oblasti. Je to místo, ve kterém na vás dýchne historie, a navíc ještě vyfotíte skvělé fotografie.

Slyšeli jste někdy o městě Parga v regionu Epirus? Nachází se v severozápadním Řecku a je to malebné přímořské městečko jako dělané na dovolenou. Rozlohou je 276 a půl kilometrů čtverečných a žije zde kolem dvanácti tisíc obyvatel. V hlavní sezoně červen až září se místo stává oblíbeným letoviskem navštěvované každoročně několika turisty včetně nás Čechů.
Městečko je obklopeno Jónským mořem. Nachází se asi čtyřicet kilometrů od Albánie. Je nedaleko ostrovů Korfu, Paxos a Antipaxos. Samotné město se dělí na čtyři městské části. Nejzajímavější jsou zde samozřejmě pláže. Je zde několik zátok a pláží a všechny jsou příjemné a jako dělané pro odpočinek.

Chcete také trochu poznat Pargu, když už tam jedete nebo letíte? Naleznete tu nádherný hrad na kopci. Když se na něj vyškrábete a překonáte úmorné horko dostane se vám odměny v podobě nádherného výhledu na celé město. Hrad byl postaven v jedenáctém století, a to zejména z důvodu ochrany místního obyvatelstva před piráty a Turky. Později ve třináctém století hrad přestavěli a více zvýšili jeho ochranu Benátčané, kteří tou dobou zvyšovali kontrolu nad tímto územím. Dalším důležitým rokem pro tento hrad byl rok 1452 kdy byl dobyt Turky a část byla bohužel zbořená.  Po tomto roce proběhla ještě jedna oprava a opětovné poničení. Vše se ustálilo v 1819, kdy se hrad dočkal další rekonstrukce.
Další pěknou zastávkou můžou být malebné kostely. V době, kdy město trpělo nájezdy pirátů obraceli se proto k Bohu a stavěli kostely. Jedním z nejznámějších je například kostel svatého Mikuláše.

Trochu náročnějším výletem je výstup na Ali Pasha. Je to výlet na celý den a při teplotách, které jsou pro Řecko typické je výstup ještě náročnější. Ale i tak to za námahu stojí, protože se jedná o dominantu celé oblasti. Je to místo, ve kterém na vás dýchne historie, a navíc ještě vyfotíte skvělé fotografie.

Pojďme si nejdříve říci nějaká všeobecná pravidla o oblékání. Člověk, by se měl v oblečení především dobře cítit, mělo by být z kvalitních materiálů, dobře padnoucí, a ne příliš barevné či vzorované. Samozřejmostí, je potom dobře vyžehlené a čisté.
 
Stejně tak doplňky – hodinky, tašky, boty, pásek by měly být voleny s rozumem, přičemž barva bot, pásku a tašky by měla být stejná.
 
Ženy by své šperky měly volit vždy decentně a muži by neměli, krom svatebního samozřejmě, nosit jakékoliv jiné prsteny.

 
Další zajímavé doplňky, které mohou muži zvolit, jsou kapesníček, manžetové knoflíčky, ozdoba do klopy.
 
A teď pojďme k jednotlivým stylům. Co si obléci a co rozhodně nikoliv?

 
Business formal
 
Je nejelegantnějším a také nejformálnějším stylem do práce. Obecně platí, že barva kostýmu či obleku by měla být černá, šedá, tmavě modrá. Světlá pouze v letních měsících.
 
Žena
–          Kostým, košile či business šaty
–          Uzavřené kožené boty, nebo lodičky a větší kabelka
–          Určitě ne:boty s otevřenou špičkou, džíny
Muž
–          Oblek, košile, kravata
–          Kožené boty, kožená aktovka
–          Určitě ne:džíny, látková aktovka
 
Business casual
 
Využijete jej při volnějších setkáních, workshopech.
 
Žena
–          Sukně ke kolenům, kalhoty či business šaty
–          Halenka může být i lehce vzorovaná, můžete nosit i propínací svetr
–          Kožené boty, povoleny jsou i sandály
–          Určitě ne:klasické džíny, příliš krátké sukně či šaty
 
Muž
–          Dlouhé kalhoty, přípustné jsou i plátěné
–          Sportovní sako, košile, polo tričko, rolák
–          Kožené boty, mokasíny, kožená aktovka
–          Určitě ne:kraťasy, modré džíny
 
Smart casual
 
Při neformálních firemních akcích.
 
Povinné oblečení není v tomto stylu žádné, spíše je doporučeno opět volit střídmé barvy.  Zde se mohou nosit džíny, tenisky i kraťasy. Pozor si jen dejte na potištěná trika, výrazné vzory, třásně či nevhodné obrázky.
 
Black suit
 
Využijete na plesy, galavečery, firemní konference.
 
Žena
–          Šaty mohou být dlouhé i krátké – maximální délka lehce nad kolena
–          Lodičky s uzavřenou špičkou, psaníčko
–          Určitě ne:lesklé silonky
 
Muž
–          Tmavý oblek s kravatou či smoking s motýlkem
–          Košile by měla být světlá
–          Kožené boty černé a společenské
–          Určitě ne:pozor si dejte na pletenou vestu, kostkovaný oblek či světlý oblek

Pojďme si nejdříve říci nějaká všeobecná pravidla o oblékání. Člověk, by se měl v oblečení především dobře cítit, mělo by být z kvalitních materiálů, dobře padnoucí, a ne příliš barevné či vzorované. Samozřejmostí, je potom dobře vyžehlené a čisté.
 
Stejně tak doplňky – hodinky, tašky, boty, pásek by měly být voleny s rozumem, přičemž barva bot, pásku a tašky by měla být stejná.
 
Ženy by své šperky měly volit vždy decentně a muži by neměli, krom svatebního samozřejmě, nosit jakékoliv jiné prsteny.

 
Další zajímavé doplňky, které mohou muži zvolit, jsou kapesníček, manžetové knoflíčky, ozdoba do klopy.
 
A teď pojďme k jednotlivým stylům. Co si obléci a co rozhodně nikoliv?

 
Business formal
 
Je nejelegantnějším a také nejformálnějším stylem do práce. Obecně platí, že barva kostýmu či obleku by měla být černá, šedá, tmavě modrá. Světlá pouze v letních měsících.
 
Žena
–          Kostým, košile či business šaty
–          Uzavřené kožené boty, nebo lodičky a větší kabelka
–          Určitě ne:boty s otevřenou špičkou, džíny
Muž
–          Oblek, košile, kravata
–          Kožené boty, kožená aktovka
–          Určitě ne:džíny, látková aktovka
 
Business casual
 
Využijete jej při volnějších setkáních, workshopech.
 
Žena
–          Sukně ke kolenům, kalhoty či business šaty
–          Halenka může být i lehce vzorovaná, můžete nosit i propínací svetr
–          Kožené boty, povoleny jsou i sandály
–          Určitě ne:klasické džíny, příliš krátké sukně či šaty
 
Muž
–          Dlouhé kalhoty, přípustné jsou i plátěné
–          Sportovní sako, košile, polo tričko, rolák
–          Kožené boty, mokasíny, kožená aktovka
–          Určitě ne:kraťasy, modré džíny
 
Smart casual
 
Při neformálních firemních akcích.
 
Povinné oblečení není v tomto stylu žádné, spíše je doporučeno opět volit střídmé barvy.  Zde se mohou nosit džíny, tenisky i kraťasy. Pozor si jen dejte na potištěná trika, výrazné vzory, třásně či nevhodné obrázky.
 
Black suit
 
Využijete na plesy, galavečery, firemní konference.
 
Žena
–          Šaty mohou být dlouhé i krátké – maximální délka lehce nad kolena
–          Lodičky s uzavřenou špičkou, psaníčko
–          Určitě ne:lesklé silonky
 
Muž
–          Tmavý oblek s kravatou či smoking s motýlkem
–          Košile by měla být světlá
–          Kožené boty černé a společenské
–          Určitě ne:pozor si dejte na pletenou vestu, kostkovaný oblek či světlý oblek

Podle statistik z roku 2015/2016 využívá individuální učební plán skoro 2000 dětí. Je v pořádku učit děti doma? Když se zamyslíme, je výhodnější pro dítě učení v kolektivu výhodnější než studium v domácím prostředí?

Jakmile zapíšete dítě do základní školy, začíná tušit, že se mění vše okolo něj. Opustí některé kamarády, bude muset navazovat kontakty s novými spolužáky a v neposlední řadě, místo hodné paní učitelky ve školce tu bude jiná, kterou nezná. Hned první den je kladen na dítě obrovský tlak, nejdříve před celou školou, když sedí v první “linii“, a vzápětí ve třídě, kde se musí představit ostatním a říci o sobě pár slov. Většina dětí to zvládá, do školy na nové spolužáky a vyučování se velice těší, ale co ti ostatní?

 

Na druhou stanu děti, které jsou vyučovány doma, tedy mají individuální studijní plán, nejsou vystaveny takovým nárokům. Sice do školy docházet musí, jedná se o přezkoušení 1x za půl roku ze všech předmětů, ale vyučují se doma pod dozorem rodičů či vzdělávacího pracovníka (domácího učitele). Tento studijní plán popisuje § 41 školského zákona. Nesmíme zapomenout na to že, rodič – učitel, musí mít alespoň maturitní vzdělání, na druhém stupni by měl mít schovaný v “šuplíku“ minimálně bakalářský titul. Ale dokáží rodiče rozeznat potomka od žáka?

Někteří odborníci mají za to, že děti, které jsou vyučovány doma, nemají přístup k ostatním, neumí se tolik otevřít a tím pádem jsou bez sociálního kontaktu. Jestliže se na to ale podíváme z pohledu domácího učení, zjistíme, že tyto děti mají mnohem více volného času, a proto mohou docházet do kroužků, kde tyto sociální kontakty navazují. Je plno rodin, kde domácí individuální plán funguje a matky se spolu domlouvají na akcích typu vaření, míčové hry, plavání atd.

 

Domácí studium je nákladné pro celou rodinu, jelikož je výdělečně činný pouze jeden rodič. Již z tohoto důvodu je na místě otázka, jestli je vůbec domácí vyučování u většiny rodin možná.

 

Rozdělila jsem vyučování do 5-i kategorií, podle toho, proč jsou děti vyučovány doma

•      soustavně se připravují na některý sport – vrcholoví sportovci

•      zažili šikanu jakéhokoliv projevu

•      jsou chronicky nemocní anebo potřebují speciální zdravotní pomůcky

•      rodiče nesouhlasí se zavedeným školním systémem a vyučovacími metodami

•      jedná se o rodiny, které žijí v souladu s přírodou nebo církví

 

Ne každý může mít dítě u sebe 24 hodin, ale ohledně učení ve škole vs. učení doma budeme vždy rozděleni na dva různé tábory a musíme se zamyslet, jestli to, jak se rozhodneme, děláme pro sebe nebo pro své potomky. Tedy jestli to vyhovuje nám nebo jim.

Podle statistik z roku 2015/2016 využívá individuální učební plán skoro 2000 dětí. Je v pořádku učit děti doma? Když se zamyslíme, je výhodnější pro dítě učení v kolektivu výhodnější než studium v domácím prostředí?

Jakmile zapíšete dítě do základní školy, začíná tušit, že se mění vše okolo něj. Opustí některé kamarády, bude muset navazovat kontakty s novými spolužáky a v neposlední řadě, místo hodné paní učitelky ve školce tu bude jiná, kterou nezná. Hned první den je kladen na dítě obrovský tlak, nejdříve před celou školou, když sedí v první “linii“, a vzápětí ve třídě, kde se musí představit ostatním a říci o sobě pár slov. Většina dětí to zvládá, do školy na nové spolužáky a vyučování se velice těší, ale co ti ostatní?

 

Na druhou stanu děti, které jsou vyučovány doma, tedy mají individuální studijní plán, nejsou vystaveny takovým nárokům. Sice do školy docházet musí, jedná se o přezkoušení 1x za půl roku ze všech předmětů, ale vyučují se doma pod dozorem rodičů či vzdělávacího pracovníka (domácího učitele). Tento studijní plán popisuje § 41 školského zákona. Nesmíme zapomenout na to že, rodič – učitel, musí mít alespoň maturitní vzdělání, na druhém stupni by měl mít schovaný v “šuplíku“ minimálně bakalářský titul. Ale dokáží rodiče rozeznat potomka od žáka?

Někteří odborníci mají za to, že děti, které jsou vyučovány doma, nemají přístup k ostatním, neumí se tolik otevřít a tím pádem jsou bez sociálního kontaktu. Jestliže se na to ale podíváme z pohledu domácího učení, zjistíme, že tyto děti mají mnohem více volného času, a proto mohou docházet do kroužků, kde tyto sociální kontakty navazují. Je plno rodin, kde domácí individuální plán funguje a matky se spolu domlouvají na akcích typu vaření, míčové hry, plavání atd.

 

Domácí studium je nákladné pro celou rodinu, jelikož je výdělečně činný pouze jeden rodič. Již z tohoto důvodu je na místě otázka, jestli je vůbec domácí vyučování u většiny rodin možná.

 

Rozdělila jsem vyučování do 5-i kategorií, podle toho, proč jsou děti vyučovány doma

•      soustavně se připravují na některý sport – vrcholoví sportovci

•      zažili šikanu jakéhokoliv projevu

•      jsou chronicky nemocní anebo potřebují speciální zdravotní pomůcky

•      rodiče nesouhlasí se zavedeným školním systémem a vyučovacími metodami

•      jedná se o rodiny, které žijí v souladu s přírodou nebo církví

 

Ne každý může mít dítě u sebe 24 hodin, ale ohledně učení ve škole vs. učení doma budeme vždy rozděleni na dva různé tábory a musíme se zamyslet, jestli to, jak se rozhodneme, děláme pro sebe nebo pro své potomky. Tedy jestli to vyhovuje nám nebo jim.

Opravu železničního mostu u Zahrádek v severních Čechách na trati Lovosice a Česká Lípa tak získala firma, která nenabídla nejnižší cenu, nýbrž nejvyšší kvalitu. Cena tak byla jen jednou z menšinových položek, která hrála roli při rozhodování.
Na tuto rekonstrukci bylo vyčleněno až 40 milionů korun. Zvítězila nakonec firma, která práci udělá za 37 milionů korun.

I přes to, že zákon o soutěži umožňuje úředníkům vybrat vítěze i podle jiných kritérií, než je cena, ve skutečnosti se tak do této doby nedělo. Zpravidla se vždy u zakázek na stavby železnic či silnic vybere vždy podle ceny. Cena totiž při výběru vhodné společnosti hraje roli z devadesáti procent. Dalších deset procent se pak vždy při rozhodování vztahovalo na délku záruční doby. Tato doba však je u většiny společností stejná, tedy deset let. Proto pak bylo vždy rozhodováno ve výsledku výhradně podle cenové nabídky.
•        Nová metoda rozhodování
Nová metoda, která neřeší výhradně cenovou nabídku, ale přináší samozřejmě daleko více práce výběrovým komisařům. Ministerstvo dopravy ji považuje ale cestu, kterou by zajistilo kvalitnější výstavbu s následnou úsporou na údržbu a opravy těchto nových staveb.
Autorem manuálu je Roman Novotný, který tvrdí, že tento postup přináší i velké výhody právě pro samotné stavební firmy, které tak nemusí tlačit ceny až na samotnou hranici výhodnosti.
Právě zmiňovaný tendr na opravu mostu, který překlenuje údolí s blízko ležící přírodní památkou Peklo je toho důkazem. Firmy, které se přihlásily do výběrového řízení tak mohly získat body zejména za prezentaci pěti svých nejlepších stavebních projektů. Další zisk bodů pak mohl proběhnout na základě analýzy stavebních rizik při navrhovaném řešení opravy, ale také na základě toho, že se firma již na případná rizika připravila a navrhla, jak se jim vyhnout či případně se s nimi vypořádat.
Další z faktorů, který ovlivňoval výběr vhodného realizátora byl pohovor se stavbyvedoucím.
Tato metoda výběru se nazývá Best Value, a do tohoto systému se přihlásilo celkem sedm firem.

•        Vítězný návrh
Návrh, který nakonec ze sedmi předložených vyhrál, byl nejvýše hodnocen ve všech kategoriích. Pouze ve vyhodnocení rizik nebyl nejlepší. Pravdou je, že firma skutečně ve výsledku nabídla i nejnižší cenu, tedy dokonce cenu, která byla nižší než předpokládaná investice do této rekonstrukce.
Investorem této realizace budou Správy železniční dopravní cesty. Již nyní se mluvčí Marek Illiaš vyjádřil v tom smyslu, že tento pilotní projekt a první druh výběru cestou Best Value, považují za velký úspěch.

Opravu železničního mostu u Zahrádek v severních Čechách na trati Lovosice a Česká Lípa tak získala firma, která nenabídla nejnižší cenu, nýbrž nejvyšší kvalitu. Cena tak byla jen jednou z menšinových položek, která hrála roli při rozhodování.
Na tuto rekonstrukci bylo vyčleněno až 40 milionů korun. Zvítězila nakonec firma, která práci udělá za 37 milionů korun.

I přes to, že zákon o soutěži umožňuje úředníkům vybrat vítěze i podle jiných kritérií, než je cena, ve skutečnosti se tak do této doby nedělo. Zpravidla se vždy u zakázek na stavby železnic či silnic vybere vždy podle ceny. Cena totiž při výběru vhodné společnosti hraje roli z devadesáti procent. Dalších deset procent se pak vždy při rozhodování vztahovalo na délku záruční doby. Tato doba však je u většiny společností stejná, tedy deset let. Proto pak bylo vždy rozhodováno ve výsledku výhradně podle cenové nabídky.
•        Nová metoda rozhodování
Nová metoda, která neřeší výhradně cenovou nabídku, ale přináší samozřejmě daleko více práce výběrovým komisařům. Ministerstvo dopravy ji považuje ale cestu, kterou by zajistilo kvalitnější výstavbu s následnou úsporou na údržbu a opravy těchto nových staveb.
Autorem manuálu je Roman Novotný, který tvrdí, že tento postup přináší i velké výhody právě pro samotné stavební firmy, které tak nemusí tlačit ceny až na samotnou hranici výhodnosti.
Právě zmiňovaný tendr na opravu mostu, který překlenuje údolí s blízko ležící přírodní památkou Peklo je toho důkazem. Firmy, které se přihlásily do výběrového řízení tak mohly získat body zejména za prezentaci pěti svých nejlepších stavebních projektů. Další zisk bodů pak mohl proběhnout na základě analýzy stavebních rizik při navrhovaném řešení opravy, ale také na základě toho, že se firma již na případná rizika připravila a navrhla, jak se jim vyhnout či případně se s nimi vypořádat.
Další z faktorů, který ovlivňoval výběr vhodného realizátora byl pohovor se stavbyvedoucím.
Tato metoda výběru se nazývá Best Value, a do tohoto systému se přihlásilo celkem sedm firem.

•        Vítězný návrh
Návrh, který nakonec ze sedmi předložených vyhrál, byl nejvýše hodnocen ve všech kategoriích. Pouze ve vyhodnocení rizik nebyl nejlepší. Pravdou je, že firma skutečně ve výsledku nabídla i nejnižší cenu, tedy dokonce cenu, která byla nižší než předpokládaná investice do této rekonstrukce.
Investorem této realizace budou Správy železniční dopravní cesty. Již nyní se mluvčí Marek Illiaš vyjádřil v tom smyslu, že tento pilotní projekt a první druh výběru cestou Best Value, považují za velký úspěch.