Blog

Na konci každého pohovoru s personalistou přijde často otázka, která nás nenechává chladnými…jedná se o výši měsíčního platu. Na tuto otázku je potřeba dobře se připravit, i když se nám z počátku může zdát jako ta nejbanálnější otázka z celého pohovoru. Poradíme vám, jak se finančně nepodhodit, ale ani příliš nepřestřelit.
 

Nad otázkou začněte uvažovat už doma

Nikdy, ale o pravdu nikdy, nechoďte na pohovor bez přípravy. Jistě už máte nějaké povědomí o tom, kolik potřebujete na život a na své životní náklady, jako je jídlo, bydlení, oblečení, atd. takže jistě si dokážete dobře spočítat, kolik musí každý měsíc dorazit minimálně na váš účet peněz. Tato částka by pak měla být hlavním stavební pilíř, na kterým byste měli stavět své vyjednávání o případné mzdě. Stejně dobře si dokáže zjistit, jaký plat je na podobných pracovních pozicích a kolik jste dostávali v předešlém zaměstnání. Vaše předešlé finanční ohodnocení nejspíše vytvořilo jakýsi životní standart, který budete chtít udržet (nebo případně zlepšit) i v nové práci.
 
Ovšem firma má úplně jiné body, podle kterých určuje platové ohodnocení svých zaměstnanců. Její výši ovlivňuje situace na trhu práce a úroveň odměňování v dané firmě. Rozhodně se tedy nesnažte střílet jen tak od boku a projděte si všechny dostupné informace, které vám pomůžou výslednou mzdu stanovit.
 

Jak tedy reagovat při samotném pohovoru?

Rozhodně nezačínejte s tématem platu jako první, tuto otázku by měl vždy jako první položit personalista. Až tuto otázku položí, neříkejte konkrétní částku, kterou si představujete, ale jako dolní hranici řekněte částku, kterou si myslíte, že je firma ochotná dát a jako horní hranici uveďte tuto částku + 20 až 30% navíc. Takto budete působit jako silný kandidát, který si je jistý svými schopnostmi. Ovšem pozor, to že jste silný kandidát je potřeba nejprve dokázat ve výběrovém řízení!

Na konci každého pohovoru s personalistou přijde často otázka, která nás nenechává chladnými…jedná se o výši měsíčního platu. Na tuto otázku je potřeba dobře se připravit, i když se nám z počátku může zdát jako ta nejbanálnější otázka z celého pohovoru. Poradíme vám, jak se finančně nepodhodit, ale ani příliš nepřestřelit.
 

Nad otázkou začněte uvažovat už doma

Nikdy, ale o pravdu nikdy, nechoďte na pohovor bez přípravy. Jistě už máte nějaké povědomí o tom, kolik potřebujete na život a na své životní náklady, jako je jídlo, bydlení, oblečení, atd. takže jistě si dokážete dobře spočítat, kolik musí každý měsíc dorazit minimálně na váš účet peněz. Tato částka by pak měla být hlavním stavební pilíř, na kterým byste měli stavět své vyjednávání o případné mzdě. Stejně dobře si dokáže zjistit, jaký plat je na podobných pracovních pozicích a kolik jste dostávali v předešlém zaměstnání. Vaše předešlé finanční ohodnocení nejspíše vytvořilo jakýsi životní standart, který budete chtít udržet (nebo případně zlepšit) i v nové práci.
 
Ovšem firma má úplně jiné body, podle kterých určuje platové ohodnocení svých zaměstnanců. Její výši ovlivňuje situace na trhu práce a úroveň odměňování v dané firmě. Rozhodně se tedy nesnažte střílet jen tak od boku a projděte si všechny dostupné informace, které vám pomůžou výslednou mzdu stanovit.
 

Jak tedy reagovat při samotném pohovoru?

Rozhodně nezačínejte s tématem platu jako první, tuto otázku by měl vždy jako první položit personalista. Až tuto otázku položí, neříkejte konkrétní částku, kterou si představujete, ale jako dolní hranici řekněte částku, kterou si myslíte, že je firma ochotná dát a jako horní hranici uveďte tuto částku + 20 až 30% navíc. Takto budete působit jako silný kandidát, který si je jistý svými schopnostmi. Ovšem pozor, to že jste silný kandidát je potřeba nejprve dokázat ve výběrovém řízení!

Máme sice plast, ze kterého nám vznikají mraky levných hraček, které nás mohou svádět ke koupi. Ale přírodní materiál jako je dřevo je k nezaplacení. Tyto hračky jsou trvanlivé, nerozbitné, ekologické i když trošku dražší než jejich plastový konkurenti. Dřevěná hračka se ale vyplatí, je na věky. Dnešní nabídka je velmi pestrá a ani o barvy nemusíme být ochuzeni. Pro hračky ale platí že jich nemusí být příliš. Ve snaze dopřát svým dětem to nejlepší nemusíme plnit pokoje stohy plyšáků a desítkami panenek. Málo dělá hodně a děti si tak lépe učí vážit si věcí a koneckonců mnoho rodičů potvrdí že si děti často vyhrají jen s několika málo hračkami. Více se můžete dočíst v článku:

Vybírejte takové hračky, které podporují fantazii. Děti například milují navlékání, provlékání, skládání. Klasické dřevěné kostky by měly být povinnou výbavou každého dětského pokoje. Je několik možností, jak se dají využít. Lze s nimi postavit věže, hrady, mosty ale i třeba překážky pro autíčky, stolečky pro panenky. Mnoho krásných dřevěných hraček vzniká u nás v Čechách, a tak jejich koupí podporujeme i tuzemský trh.

Děti ocení na dřevěných hračkách především jejich multifunkčnost. Skvělé je i to že jsou téměř nerozbitné a mnohdy krásně barevné. Dřevo je zkrátka materiál, který ocení nejen děti ale kvůli kvalitě provedení i jejich rodiče. Možná mají někteří zbytečné předsudky, že děti nedocení kvalitní dřevnou hračku, a proto ji ani nekoupí, opak je však pravdou a budeme žasnout, jak se děti dokáží krásně zabavit.

Někdy pomůže i když si sami s dětmi pohrajeme a ukážeme jim možnosti, jak se s hračkou dá hrát. Děti se dokáží snadno nadchnout, ať už je hračka z plastu nebo dřeva, nevýhoda plastu však je často nízká odolnost, takže nejedno dítě docení dřevěnou hračku, ač si dospělý myslí opak. Dřevo je zkrátka nestárnoucí materiál, z kterého se hračky vyráběly dříve, dnes a jistě budou i v budoucnosti

Máme sice plast, ze kterého nám vznikají mraky levných hraček, které nás mohou svádět ke koupi. Ale přírodní materiál jako je dřevo je k nezaplacení. Tyto hračky jsou trvanlivé, nerozbitné, ekologické i když trošku dražší než jejich plastový konkurenti. Dřevěná hračka se ale vyplatí, je na věky. Dnešní nabídka je velmi pestrá a ani o barvy nemusíme být ochuzeni. Pro hračky ale platí že jich nemusí být příliš. Ve snaze dopřát svým dětem to nejlepší nemusíme plnit pokoje stohy plyšáků a desítkami panenek. Málo dělá hodně a děti si tak lépe učí vážit si věcí a koneckonců mnoho rodičů potvrdí že si děti často vyhrají jen s několika málo hračkami. Více se můžete dočíst v článku:

Vybírejte takové hračky, které podporují fantazii. Děti například milují navlékání, provlékání, skládání. Klasické dřevěné kostky by měly být povinnou výbavou každého dětského pokoje. Je několik možností, jak se dají využít. Lze s nimi postavit věže, hrady, mosty ale i třeba překážky pro autíčky, stolečky pro panenky. Mnoho krásných dřevěných hraček vzniká u nás v Čechách, a tak jejich koupí podporujeme i tuzemský trh.

Děti ocení na dřevěných hračkách především jejich multifunkčnost. Skvělé je i to že jsou téměř nerozbitné a mnohdy krásně barevné. Dřevo je zkrátka materiál, který ocení nejen děti ale kvůli kvalitě provedení i jejich rodiče. Možná mají někteří zbytečné předsudky, že děti nedocení kvalitní dřevnou hračku, a proto ji ani nekoupí, opak je však pravdou a budeme žasnout, jak se děti dokáží krásně zabavit.

Někdy pomůže i když si sami s dětmi pohrajeme a ukážeme jim možnosti, jak se s hračkou dá hrát. Děti se dokáží snadno nadchnout, ať už je hračka z plastu nebo dřeva, nevýhoda plastu však je často nízká odolnost, takže nejedno dítě docení dřevěnou hračku, ač si dospělý myslí opak. Dřevo je zkrátka nestárnoucí materiál, z kterého se hračky vyráběly dříve, dnes a jistě budou i v budoucnosti

Na rozdíl od zaostalých zemí u nás není obvyklé, aby lidé umírali coby bezprizorní na ulici hlady. Určitě i nějaké takové u nás máme, ale tito zjevně propadli sociálním sítem, které by jim poskytlo alespoň minimální pomoc v nouzi ve chvíli, kdy by o to projevili zájem a snahu.
Ale i když u nás podobné extrémní případy vesměs nevídáme, nelze rozhodně tvrdit, že bychom neměli chudé lidi. Takové máme. A máme jich možná ještě více, než si myslíme. Protože můžeme číst statistiky o chudobě, jenže je dozajista dost chudých, kteří o sobě tuto skutečnost nechtějí přiznat a tak unikají pozornosti.

A co má dělat takový chudák ve chvíli, kdy už vážně na něco potřebuje prostředky, ale nemá je a není schopen dát je dohromady? Co má dělat ve chvíli, kdy musí náhle zaplatit účet za to či ono, aby nebyl připraven o tu či onu službu nebo třeba neskončil ve spárech exekutorů a neocitl se na ulici? Co má dělat, pokud mu v domácnosti doslouží něco, co je nezbytně zapotřebí, co si ale nemůže právě dovolit nahradit novou alternativou?
Možná by mohl zajít do banky a půjčit si na to. Jenže to je názor učiněných naivků, to je ryzí utopie. Banky přece kladou na žadatele takové nároky, že by neuspěl ani leckdo daleko zajištěnější než nějaký obyčejný chudák.
Je to nefér? Je a není. Fér je to v tom, že i banky se zodpovídají střadatelům a investorům, kteří do nich peníze vkládají a jimž tyto musí být v souladu s dohodou i vraceny, i banky si na sebe musí vydělat a proto nemohou strkat peníze všem na potkání, nefér v tom, že právě ti, kterým je peněz zapotřebí nejvíce, ostrouhají, zatímco si ti zajištěnější pořizují za bankovní půjčky nejednou i více než luxusní věci.
Jenže s tím se nic nenadělá. Když má někdo hlouběji do kapsy, shání půjčku daleko obtížněji. Ovšem i takový člověk může uspět.
Protože půjčit si peníze nemusí být zase tak náročné, když si člověk zvolí vhodný typ půjčky a vhodného poskytovatele.
Na trhu je totiž mimo přísných bank i široká škála nebankovních společností, jež jsou daleko benevolentnější a půjčí kdekomu. Ovšem je logické, že ani tady se to bez plnění podmínek neobejde. I tady , než se pro půjčku rozhodnete.

Například taková hypotéka bez doložení příjmumůže být užitečným pomocníkem pro toho, komu banky nepůjčí a kdo je schopen a ochoten se za takovouto půjčku zaručit nemovitostí. Protože i nebankovní společnosti chtějí mít své jisté.
Pokud ale člověk tuto podmínku splní, dostane své peníze rychle a bez potíží. I když je to v našich podmínkách učiněný chudák.

Na rozdíl od zaostalých zemí u nás není obvyklé, aby lidé umírali coby bezprizorní na ulici hlady. Určitě i nějaké takové u nás máme, ale tito zjevně propadli sociálním sítem, které by jim poskytlo alespoň minimální pomoc v nouzi ve chvíli, kdy by o to projevili zájem a snahu.
Ale i když u nás podobné extrémní případy vesměs nevídáme, nelze rozhodně tvrdit, že bychom neměli chudé lidi. Takové máme. A máme jich možná ještě více, než si myslíme. Protože můžeme číst statistiky o chudobě, jenže je dozajista dost chudých, kteří o sobě tuto skutečnost nechtějí přiznat a tak unikají pozornosti.

A co má dělat takový chudák ve chvíli, kdy už vážně na něco potřebuje prostředky, ale nemá je a není schopen dát je dohromady? Co má dělat ve chvíli, kdy musí náhle zaplatit účet za to či ono, aby nebyl připraven o tu či onu službu nebo třeba neskončil ve spárech exekutorů a neocitl se na ulici? Co má dělat, pokud mu v domácnosti doslouží něco, co je nezbytně zapotřebí, co si ale nemůže právě dovolit nahradit novou alternativou?
Možná by mohl zajít do banky a půjčit si na to. Jenže to je názor učiněných naivků, to je ryzí utopie. Banky přece kladou na žadatele takové nároky, že by neuspěl ani leckdo daleko zajištěnější než nějaký obyčejný chudák.
Je to nefér? Je a není. Fér je to v tom, že i banky se zodpovídají střadatelům a investorům, kteří do nich peníze vkládají a jimž tyto musí být v souladu s dohodou i vraceny, i banky si na sebe musí vydělat a proto nemohou strkat peníze všem na potkání, nefér v tom, že právě ti, kterým je peněz zapotřebí nejvíce, ostrouhají, zatímco si ti zajištěnější pořizují za bankovní půjčky nejednou i více než luxusní věci.
Jenže s tím se nic nenadělá. Když má někdo hlouběji do kapsy, shání půjčku daleko obtížněji. Ovšem i takový člověk může uspět.
Protože půjčit si peníze nemusí být zase tak náročné, když si člověk zvolí vhodný typ půjčky a vhodného poskytovatele.
Na trhu je totiž mimo přísných bank i široká škála nebankovních společností, jež jsou daleko benevolentnější a půjčí kdekomu. Ovšem je logické, že ani tady se to bez plnění podmínek neobejde. I tady , než se pro půjčku rozhodnete.

Například taková hypotéka bez doložení příjmumůže být užitečným pomocníkem pro toho, komu banky nepůjčí a kdo je schopen a ochoten se za takovouto půjčku zaručit nemovitostí. Protože i nebankovní společnosti chtějí mít své jisté.
Pokud ale člověk tuto podmínku splní, dostane své peníze rychle a bez potíží. I když je to v našich podmínkách učiněný chudák.

Stejně jako není příliš dobrým nápadem špinavou vodu pít, není také dobré se v ní koupat. A stejně jako žaludek, tak i kůže je orgán, který může být poškozen různými mikroskopickými nepřátelskými organizmy. A ty se mohou nacházet i v bazénu. Naštěstí je možné je snadno zlikvidovat, a to pomocí bazénové chemie. Koupit si můžete celou řadu preparátu, z nichž některé jsou velice účinné, jiné o něco méně.

Favoritem pro většinu majitelů nejen zahradních bazénů, ale také například veřejných koupališť, je jednoznačně chlór. Nenechte se odradit tím, že se tento prvek používal v mnoha válka jako zbraň. Při nízké koncentraci je prakticky neškodný, tedy pro člověka. Bakterie, případně řasy by na to měly trochu jiný názor.Chlorové přípravky jsou levné, účinné a všeobecně oblíbené. Není vhodné je používat pouze pro bazény, kde se chodí koupat malé děti nebo lidé trpící kožní chorobou. Ty může vzhledem k citlivější pokožce chlór přeci jen trochu potrápit.

Alternativou k chlóru mohou být přípravky, které fungují na principu aktivního kyslíku. I ten je schopen poměrně účinně ničit všechny mikroorganismy, které se ve vodě množí. Je však o něco dražší než chlór. Za příplatek ale dostanete výrobek, jenž se po rozpuštění neprojevuje ani vizuálně, ani co se týče zápachu. Navíc ani ve vyšších koncentracích nijak neleptá pokožku. A to ani u malých dětí.
I přípravky s brómem mohou fungovat jako dezinfekce, ovšem pouze za určitých podmínek. Voda by měla mít teplotu alespoň 30 °C, čehož v běžném bazénu docílíte pouze stěží. Proto se bróm používá hlavně do vířivek.

Za jistých okolností se dá využít pro čištění vody v bazénu i přírodní sůl. To je však zatím ještě poměrně drahá záležitost, jelikož je naprosto nezbytné přitom používat i solmizační jednotku, která rozhodně není zadarmo. Minimálně z finančního hlediska se tak vyplatí vsadit si na klasické chemické přípravky.

Stejně jako není příliš dobrým nápadem špinavou vodu pít, není také dobré se v ní koupat. A stejně jako žaludek, tak i kůže je orgán, který může být poškozen různými mikroskopickými nepřátelskými organizmy. A ty se mohou nacházet i v bazénu. Naštěstí je možné je snadno zlikvidovat, a to pomocí bazénové chemie. Koupit si můžete celou řadu preparátu, z nichž některé jsou velice účinné, jiné o něco méně.

Favoritem pro většinu majitelů nejen zahradních bazénů, ale také například veřejných koupališť, je jednoznačně chlór. Nenechte se odradit tím, že se tento prvek používal v mnoha válka jako zbraň. Při nízké koncentraci je prakticky neškodný, tedy pro člověka. Bakterie, případně řasy by na to měly trochu jiný názor.Chlorové přípravky jsou levné, účinné a všeobecně oblíbené. Není vhodné je používat pouze pro bazény, kde se chodí koupat malé děti nebo lidé trpící kožní chorobou. Ty může vzhledem k citlivější pokožce chlór přeci jen trochu potrápit.

Alternativou k chlóru mohou být přípravky, které fungují na principu aktivního kyslíku. I ten je schopen poměrně účinně ničit všechny mikroorganismy, které se ve vodě množí. Je však o něco dražší než chlór. Za příplatek ale dostanete výrobek, jenž se po rozpuštění neprojevuje ani vizuálně, ani co se týče zápachu. Navíc ani ve vyšších koncentracích nijak neleptá pokožku. A to ani u malých dětí.
I přípravky s brómem mohou fungovat jako dezinfekce, ovšem pouze za určitých podmínek. Voda by měla mít teplotu alespoň 30 °C, čehož v běžném bazénu docílíte pouze stěží. Proto se bróm používá hlavně do vířivek.

Za jistých okolností se dá využít pro čištění vody v bazénu i přírodní sůl. To je však zatím ještě poměrně drahá záležitost, jelikož je naprosto nezbytné přitom používat i solmizační jednotku, která rozhodně není zadarmo. Minimálně z finančního hlediska se tak vyplatí vsadit si na klasické chemické přípravky.

Mít na zahradě vlastní bazén je tak trochu jako vyhrát v loterii, zvláště pak v létě, kdy se často odpolední teploty pohybují okolo tropických třicítek. Zaplavat si tak v těchto horkých dnech je to nejlepší, co můžete udělat. Navíc se při plavání nejen dokonale osvěžíte, ale také posílíte svalový korzet a svaly na rukách a nohách. Aby však takováto koupel neměla i negativní účinky v podobě různých alergických reakcí nebo bolestí zažívacího traktu, je nezbytné, aby voda ve vašem bazénu byla čistá. A to nejen na pohled, ale hlavně z mikrobiologického hlediska.

Pevné nečistoty

Jako první byste se ale měli zaměřit na pevné nečistoty, které sice mohou vypadat drobně a na první pohled poměrně neškodně, ale nenechte se mýlit. I na malém klacíku mohou být usazeny bakterie, které se ve vodě rády rozmnoží a tím vám nadělají spoustu starostí. Odstraněním pevné špíny sice zcela neeliminujete jejich řádění, ale alespoň ho zbrzdíte. Klasicky se pro to používá síťka, ale můžete zvolit i preventivní opatření. Bazénová plachta funguje jako ochranný kryt proti špíně velice spolehlivě. Navíc některé typy jsou schopné dokonce zahřívat vodu, což je velice užitečná vlastnost hlavně ve dnech, které nepatří mezi ty nejteplejší.

Bakterie a řasy

K tomu, abyste měli skutečně jistotu, že voda ve vašem bazénu bude dostatečně čistá a použitelná pro koupání, musíte také využívat speciální bazénovou chemii. Bez ní byste do vody ani lézt neměli, alespoň ne, pokud nechcete něco chytit. S bakteriemi, ale i řasami si dobře poradí preparáty, které používají chlór. V případě, že vám tento prvek nejde příliš pod nos, klidně můžete sáhnout po prostředcích s kyslíkem, které rovněž dobře fungují. Jen se musí používat ve větším množství, díky čemuž se trochu zvedají náklady. Nejedná se ale nic zásadního. Máte-li doma menší děti, je lepší používat kyslík nežli chlór. Jejich pokožka je totiž citlivější než kůže dospělého a chlór ji tak může snadněji podráždit.

Mít na zahradě vlastní bazén je tak trochu jako vyhrát v loterii, zvláště pak v létě, kdy se často odpolední teploty pohybují okolo tropických třicítek. Zaplavat si tak v těchto horkých dnech je to nejlepší, co můžete udělat. Navíc se při plavání nejen dokonale osvěžíte, ale také posílíte svalový korzet a svaly na rukách a nohách. Aby však takováto koupel neměla i negativní účinky v podobě různých alergických reakcí nebo bolestí zažívacího traktu, je nezbytné, aby voda ve vašem bazénu byla čistá. A to nejen na pohled, ale hlavně z mikrobiologického hlediska.

Pevné nečistoty

Jako první byste se ale měli zaměřit na pevné nečistoty, které sice mohou vypadat drobně a na první pohled poměrně neškodně, ale nenechte se mýlit. I na malém klacíku mohou být usazeny bakterie, které se ve vodě rády rozmnoží a tím vám nadělají spoustu starostí. Odstraněním pevné špíny sice zcela neeliminujete jejich řádění, ale alespoň ho zbrzdíte. Klasicky se pro to používá síťka, ale můžete zvolit i preventivní opatření. Bazénová plachta funguje jako ochranný kryt proti špíně velice spolehlivě. Navíc některé typy jsou schopné dokonce zahřívat vodu, což je velice užitečná vlastnost hlavně ve dnech, které nepatří mezi ty nejteplejší.

Bakterie a řasy

K tomu, abyste měli skutečně jistotu, že voda ve vašem bazénu bude dostatečně čistá a použitelná pro koupání, musíte také využívat speciální bazénovou chemii. Bez ní byste do vody ani lézt neměli, alespoň ne, pokud nechcete něco chytit. S bakteriemi, ale i řasami si dobře poradí preparáty, které používají chlór. V případě, že vám tento prvek nejde příliš pod nos, klidně můžete sáhnout po prostředcích s kyslíkem, které rovněž dobře fungují. Jen se musí používat ve větším množství, díky čemuž se trochu zvedají náklady. Nejedná se ale nic zásadního. Máte-li doma menší děti, je lepší používat kyslík nežli chlór. Jejich pokožka je totiž citlivější než kůže dospělého a chlór ji tak může snadněji podráždit.